Informace o akci
| Přihlášení na akci0 přihlašenýchPřihlašování na akci už skončilo
|
V pátek jsme se vzhledem ke klesajícím teplotám raději sešli u Honzy Soudka na chatě, což mělo výhodu - na břeh Jizery, odkud jsme v sobotu chtěli vyplout to bylo fakt blízko.
Nakonec se našlo 9 statečných - holky Jája, Janča a Helča (sama na kajaku), SuperDan, Jirka Zmrzlík, Michal, Honza, Tomíček a já. Doprovod nám dělali a auta převáželi Dominika, pan Soudek a Honzík.
Páteční večer ubíhal v super náladě, pekly se ryby, trochu hrálo na kytaru a pořád jsme si dělali srandu z Michala a Jančy, co že to s tím jejich skládacím šináglem budou vlastně dělat.
Jirka Zmrzlík chtěl několikrát za večer zkusit přinést kajak do chaty a složit ho, ale nenašel pro tuto hovězí myšlenku dalšího spojence. Spát jsme šli rozumně, neb druhý den jsme měli 30km po Jizeře a Labi na kajacích před sebou. S Danem a Tomíčkem jsme vyzkoušeli, jak se spí venku, až na to že napršelo byl klid.
Ráno jsme se sbalili, posnídali, Janča měla
trochu napilno v práci, trochu jsme si z ní utahovali, ať pošle všechny
věci z notebooku pryč a mezitím se sešlo vodácké konzilium nad
skládacím kajakem. Michal pořád kroužil kolem a říkal co se kam má
zastrčit,
Jirka z Honzou mu u toho sekundovali. Nakonec kajak vcelku držel po kupě a dokonce se zdálo, že Michal oblepil všechny díry.
Vyrazili jsme proti proudu Jizery. U mostu v Předměřicích jsme chtěli začít shazovat lodě, ale Jirka začal, že by si ještě chtěl dát tu peřejku pod mostem, o kterou bychom přišli. Tak jsme sedli znovu do aut a rozjeli se dál proti proudu. Jenom nebyl nikde poblíž vlez do vody, tak jsme lodě nakonec dali na vodu asi 4 kiláky proti proudu pod rozbořeným jezem. Vlez do vody nic moc, strmé břehy.
Jizera
tekla jako o život, tempo kolem 6 - 8km / hod. Byla to úplně normální
voda, žádné seakajaky, akorát v zimě a na vratkém kajaku. Cestou jsme
udržovali tělesnout teplotu na správné úrovni grogem a svařeným vínem.
Až na ruce, které zábly, když si je člověk namočil, to docela šlo. Sem tam pršelo, pak zase přestalo, teplota kolem 5 st.C. Cestou jsme minuli jeden jez, já jsem ho nakonec dal, byl tedy bubnový a spuštěný, převýšení cca 10 cm.:-)
Za cca 2 hodiny jsme dojeli do Káraného, kde jsme v říčních lázních udělali první zastávku.
Prostředí bývalých lázní bylo výjimečné, pivo také. Posilněni jsme se vydali dál po proudu. Optimismus nám vydržel asi ještě půl hodiny. Poté jsme dorazili na soutok s Labem a tehdy teprve začaly pravé galeje. Protivítr byl poměrně značný a foukal po celý zbytek víkendu. Udržovali jsme stopu těsně podél břehu, ale stejně jsme se nadřeli jako burlaci na Donu.
Na
cestě jsme měli několik zdymadel, vzhledem k tomu, že vodní cesta musí
být průjezdná všem lodím, tedy i těm našem, tak mohl Honza se
zdymadelníky domluvit průjezd zdymadly.
Takzvaně
"ždímnout" jak prohlásil Tomíček, jsme se ten den nechali 2x. V komoře
se vyplatí zůstat u horní brány, protože u té spodní dost rychle odtéká
voda, jak hladina klesá. Takže to tam taky pěkně táhne do odtoků, které
vypadají nepříjemně. Rychlost klesání je kolem 1 - 2 cm / sec, 3 metry
jsou vypuštěné vlastně hned.
Na
Labe jezdí dost Němci, podle slov zdymadelníků. S večerem jsme připluli
k třetímu jezu, nad ním jsme měli podle slov Michala "přejít már metrů
do sousedního koryta" no na břehu už byla tma, takže jsme naštěstí
neviděli do čeho jdeme. Viděli jsme jen vzdalující se čelovky Jirky a
Tomíčka. Tak jsme si nějak vypomohli aby holky netáhly dvojkajaky a
vydali se asi 300 metrů po poli někam, kde Jirka tvrdil, že je slepé
rameno. To jsme tedy nakonec našli a v úplně tmě naskákali do lodí.
Jeli jsme ještě asi kilometr k Jirkově chatě.
Tam nás čekala Jirkova žena Jana v luxusně vytopené haciendě s krbem, kde bylo fakticky dost příjemně.
Navečer
byla domluvena hospoda s širším zbytkem party, kde Tomíček slavil
narozeniny. Sešlo se množství lidí, kolem 10 večer jsme
spolehlivě zahnali zbytek hospody domů, 4 kytary jsou 4 kytary.
Tomíček
dostal dort ve formě tramvaje, kde byli v oknech fotky nás všech jako
cestujících. To víte, ředitel DP se nezapře. Postupně se v hospodě
uvolňovalo místo, jak ostatní odpadali. Nakonec jsme zbyli s Janou a
Honzou a Tomíčkem poslední, s námi v hospodě byli ještě Eddie, Lenka,
Dave a Vláďa. Ti se ale nakonec vydali zpátky do Prahy, zatímco my jsme
si dali 3 kiláčky zpátky na chatu. Osobně si myslím, že takový detox
před spaním je velmi dobrá záležitost. V chatě ještě hořel krb, který
mě za zvuku praskajícího dřeva příjemně doprovodil do říše snů.
Ráno
jsme se vzbudili kolem 10té hodiny. Rychle jsme se nasoukali do hadrů,
svezli auta do Mělníka a vyrazili na vodu. Protivítr byl úplně stený
jako včera, tempo tedy pomalé. Měli jsme cestou 2 zdymadla. Cestou jsme
míjeli Spolanu Neratovice, vidět ji z řeky je ještě o trochu větší
zážitek.
Kousek za Spolanou je vjezd do slepého ramene, kde jsme poobědvali.
Pádlovali
jsme dál a s večerem se vítr trochu uklidnil, řeka už připomínala
jezero. Odpočítávali jsme patníky k soutoku, pomalu se šeřilo a my
vyhlíželi most v Mělníce. Vltava je skutečně trochu mohutnější než
Labe. Asi kilometr po proudu jsme končili.
Navázali jsme lodě a rozjeli se do Prahy. Zapsal Tomajda.